Každá z nás si v sobě neseme příběhy, které nás formovaly. Některé nás posílily, jiné v nás zanechaly stopy strachu, nejistoty, vnitřního zranění. Mohou to být vzpomínky na situace, ve kterých jsme prožily odmítnutí, pocity nedostatečnosti, či obavy z budoucnosti.

Většinou se snažíme své strachy a obavy takříkajíc zamést pod koberec, neřešit, nezabývat se jimi, protože v nás otevírají bolestivé vzpomínky a vyvolávají nepříjemné pocity nejistoty, zranitelnosti a bezmoci. Připomínají nám situace, kdy jsme se cítili malé, slabé nebo nedostatečné, a proto se jim raději vyhýbáme, než bychom se nimi zabývaly.

Často slyším od žen v jejich příběhu:

• „Byla jsem nejstarší ze sourozenců, musela jsem se o ně starat…“
• „Zůstala jsem s dítětem sama, tak jsem se musela o všechno postarat…“
• „Rodiče byli pořád v práci, tak jsem se musela jako malá holka postarat o domácnost…“
• „Maminka byla nemocná, musela jsem mnoho věcí dělat za ní …“
• „Po rozvodu jsem musela zvládnout práci, péči o 2 děti i péči o nemohoucí rodiče…“

V naprosté většině případů mají tyto příběhy jedno společné a to slovo „musela“. Hodně žen bylo ve svém dětství příliš brzy nuceno převzít zodpovědnost za situace, na které ještě ve svém věku nebyly připravené – za mladší sourozence, za domácnost apod. A aby to zvládly, musely se naučit být silné, spolehlivé a obětavé, ale často za cenu potlačení vlastních potřeb a emocí.

A protože od mala jsou zvyklé upřednostňovat potřeby druhých, často je u nich slyšet:

• … až vyřeším tu situaci s maminkou …
•  … až dořešíme ten barák….
• … až se postaráme o tchýni….
  
  …tak pak …. udělám něco i pro sebe

Neumí samy sebe postavit na první místo a řešit svou situaci. Dostávají se k tomu, až jsou přinucené nepříjemnými životními okolnostmi:

• vážnou nemocí
• vyhořením v práci
• vyčerpáním organismu, kolapsem imunitního systému
• silnými úzkostmi, podrážděností či depresemi – které ohrožují i jejich vztahy
• nebo když jejich tělo začne vysílat tak silné varovné signály, že už je nelze ignorovat

Uzdravování začíná ve chvíli, kdy se odvážíme čelit svým strachům a potlačeným emocím. Jejich zpracování je součástí hlubokého sebepoznání, vnitřní svobody a emoční pohody. Když je totiž neřešíme, mají tendenci ovládat naše myšlení a chování. A my se kvůli tomu můžeme cítit paralyzované, přestat si věřit nebo dokonce mít pocit, že ztrácíme smysl života.  

Zejména v období menopauzy je „vyklizení kostlivců ze skříně“ naprosto zásadní. Proč? Protože toto období je přirozenou životní transformací, kdy naše tělo prochází významnými změnami. Pokud do této fáze vstupujeme s nevyřešenými emočními zátěžemi, mohou se příznaky menopauzy výrazně zesílit. Naopak, když se odvážíme zpracovat své staré strachy a obavy, otevíráme prostor pro lehkost, radost a novou životní energii.

Proto je Uzdravování jedním z klíčových pilířů transformačního programu

5 Pilířů harmonické menopauzy

V bezpečném prostředí společně prozkoumáme cesty k vnitřnímu klidu a harmonii.
Naučíte se techniky, jak pracovat se svými emocemi, jak uvolnit staré bloky a jak najít cestu k sobě samé.

Chcete i vy objevit sílu vnitřního klidu a projít obdobím menopauzy s lehkostí a grácií? Připojte se k nám v programu „Pauza, která mění život: 5 pilířů harmonické menopauzy“, kde společně vytvoříme prostor pro vaše uzdravení a transformaci.

Dopřejte si tento dar uzdravení a vnitřního klidu. Vaše tělo i duše vám poděkují.

Uzdravování tvoří 3. pilíř harmonické menopauzy. Na další pilíře a KLÍČOVÉ TAJEMSTVÍ se můžete podívat ve videu na této stránce:
https://www.annabartosova.eu/menopauza/5-piliru/